Část třetí - Náboženská obec, diecéze, církev

HLAVA I. NÁBOŽENSKÁ OBEC

Článek 17 VZNIK, PŘEMĚNY A ZÁNIK NÁBOŽENSKÉ OBCE

(1) Náboženská obec vzniká na základě usnesení ustavujícího shromáždění o založení náboženské obce a o zvolení jejích orgánů podle této Ústavy a Organizačního řádu, dnem uvedeným v rozhodnutí diecézní rady, jímž se schvaluje vznik náboženské obce, její název a stanoví se její územní nebo jinak určený obvod. Proti zamítavému rozhodnutí diecézní rady se může odvolat řádně zvolená rada starších k diecéznímu shromáždění, jehož rozhodnutí je konečné; v tomto případě je dnem vzniku náboženské obce den uvedený v rozhodnutí diecézního shromáždění.

(2) Ustavující shromáždění, jehož se účastní členové církve projevující vůli o založení náboženské obce, je svoláváno přípravným výborem. Zvolená rada starších předloží diecézní radě návrh na schválení vzniku náboženské  obce, k němuž připojí zápis o ustavujícím shromáždění, údaje o složení zvolených orgánů a seznam zakládajících členů.

(3) Přeměnou náboženské obce je fúze nebo rozdělení.

(4) Pokud přeměna předpokládá přechod práv a povinností na jednu či více již existujících právnických osob, mohou se sousedící náboženské obce k účasti na přeměně přihlásit ve lhůtě 90 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí  náboženské obce o přeměně. Nepřihlásí-li se žádná ze sousedících náboženských obcí, mohou se ve lhůtě 90 dnů ode dne uplynutí lhůty stanovené v předchozí větě k účasti na přeměně přihlásit ostatní náboženské obce z jakékoli diecéze. Nepřihlásí-li se žádná náboženská obec, může se přeměny účastnit diecéze, jíž je daná náboženská obec součástí.

(5) Pokud přeměna předpokládá přechod práv a povinností na nově vznikající náboženskou obec, dochází k jejímu vzniku na základě rozhodnutí všech náboženských obcí, jejichž práva a povinnosti přecházejí. Ustanovení odst. 1 a 2 se neaplikují.

(6) Náboženská obec může se souhlasem diecézní rady rozhodnout o svém zrušení bez právního nástupce; s tímto zrušením je spojena likvidace, o jejímž postupu a způsobu naložení s likvidačním zůstatkem vždy rozhoduje diecézní rada usnesením alespoň tříčtvrtinové většiny všech svých členů.

(7) V případech dle odst. 3-6 diecézní rada vždy rozhodne o převedení členů dané náboženské obce, jež je možné pouze do územně sousedících náboženských obcí, přednostně v rámci příslušné diecéze, a rozhodne o změně územních obvodů těchto náboženských obcí.

(8) V záležitostech uvedených v odst. 3-6 rozhodují shromáždění náboženských obcí, které prochází přeměnou nebo na ně v důsledku přeměny přechází práva a povinnosti, usnesením přijatým nejméně dvoutřetinovou většinou přítomných členů. Usnesení shromáždění náboženské obce nabývá platnosti teprve po jeho schválení diecézní radou a je účinné dnem uvedeným v rozhodnutí diecézní rady o schválení. Proti zamítavému rozhodnutí diecézní rady je přípustné odvolání k diecéznímu shromáždění, jehož rozhodnutí je konečné. V případě přechodu práv a povinností na diecézi rozhoduje diecézní shromáždění usnesením přijatým nejméně dvoutřetinovou většinou přítomných členů. Dotýká-li se rozhodnutí dvou či více diecézí, vyžaduje se schválení diecézním shromážděním všech dotčených diecézí.

(9) Ze závažných důvodů může o záležitostech uvedených v odst. 3-8 namísto náboženské obce rozhodnout diecézní rada usnesením alespoň dvoutřetinové většiny všech svých členů. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání náboženské obce k diecéznímu shromáždění, jehož rozhodnutí přijaté alespoň dvoutřetinovou většinou přítomných členů je konečné. Odvolání má odkladný účinek. Za závažný důvod se pro účely tohoto ustanovení považuje především skutečnost, že v posledních třech letech se nesešlo shromáždění náboženské obce nebo v posledních šesti měsících řádně svolaná minimálně tři shromáždění náboženské obce nebyla usnášeníschopná.

(10) Organizační řád (§ 13a – 17) blíže upravuje záležitosti vzniku, přeměn a zániku náboženské obce.

Článek 18 POSTAVENÍ A ZÁKLADNÍ ÚKOLY NÁBOŽENSKÉ OBCE

(1) Náboženská obec uskutečňuje v rámci svého obvodu ve společenství členů základní poslání církve uvedené v této Ústavě (čl. 2) a v církevních řádech a podílí se tak na životě církve v diecézi a v církvi. Náboženská obec se podílí též na hmotném zabezpečení potřeb církve v rozsahu a způsobem uvedeným v Hospodářském řádu. Při plnění svých úkolů spolupracuje na ekumenickém díle a rozvíjí styky s územněsprávními institucemi na místní úrovni. Ve své činnosti se řídí touto Ústavou, církevními řády a usneseními církevních orgánů vydanými v souladu s Ústavou a církevními řády.

(2) Náboženská obec je oprávněna vlastním jménem a na vlastní účet vstupovat do práv a povinností, nabývat majetek a nakládat s ním, sjednávat smlouvy se třetími osobami v souladu se svými úkoly; tato Ústava, Organizační řád či Hospodářský řád církve stanoví, ve kterých případech je podmínkou platnosti a následné účinnosti smluvních ujednání předchozí souhlas k tomu příslušného vyššího církevního orgánu. Bez předepsaného souhlasu je smluvní ujednání od počátku neplatné i vůči třetím osobám. Náboženská obec je též oprávněna vlastním jménem a na vlastní účet sjednávat podle obecných pracovněprávních předpisů smlouvy a dohody se svými zaměstnanci (např. správce budovy – sborovník, varhaník, účetní, úklid apod.), pokud není usnesením diecézní rady stanoveno jinak.

(3) V rámci náboženské obce uskutečňuje ve vztahu k poslání církve ve veřejné sféře svou činnost Farní úřad v rozsahu a způsobem stanoveným Organizačním řádem a Řádem duchovenské služby v mezích státních zákonů (církevní sňatky, vyučování náboženství ve státních školách apod.). Farní úřad je veden duchovním s kněžským svěcením, ustanoveným v náboženské obci, který za svou činnost odpovídá biskupovi.

(4) Organizační řád blíže upravuje postavení a úkoly náboženské obce a Farního úřadu.

SPRÁVNÍ ORGÁNY NÁBOŽENSKÉ OBCE

Článek 19 ZÁKLADNÍ ORGÁNY NÁBOŽENSKÉ OBCE

Náboženská obec má tyto správní orgány

a) shromáždění náboženské obce jako nejvyšší orgán,
b) radu starších jako výkonný a statutární orgán,
c) revizory či revizní finanční výbor jako kontrolní orgán,

Článek 20 SHROMÁŽDĚNÍ NÁBOŽENSKÉ OBCE

(1) Shromáždění náboženské obce tvoří zletilí členové církve uvedení v seznamu členů náboženské obce.

(2) Shromáždění náboženské obce jako její nejvyšší orgán projednává a rozhoduje v duchu poslání církve všechny zásadní věci náboženské obce, zejména zásadní věci týkající se její existence a činnosti, hospodaření, nabývání a převodu majetku a obdobných záležitostí; tato Ústava, Organizační řád nebo Hospodářský řád stanoví, ve kterých případech podléhá rozhodnutí shromáždění náboženské obce schválení vyšším církevním orgánem, aby takové rozhodnutí nabylo platnosti.

(3) Shromáždění náboženské obce volí na funkční období šesti let

a) předsedu a nejméně dva další členy rady starších spolu s náhradníky členů,
b) revizory účtů nebo nejméně tříčlenný revizní finanční výbor, spolu s náhradníky,
c) zástupce – laiky pro diecézní shromáždění, spolu s náhradníky,
d) zástupce – laiky pro církevní sněm, spolu s náhradníky.

Volitelným je v den volby alespoň osmnáctiletý, právně způsobilý, mravně a občansky bezúhonný člen církve vedený v seznamu náboženské obce; do funkce pod písm. a) a b) nelze zvolit člena církve, který je zaměstnancem náboženské obce. Bližší podmínky volitelnosti pro jednotlivé funkce může stanovit Organizační řád.

(4) Shromáždění náboženské obce svolává rada starších podle potřeby, nejméně však jednou za rok, a to vždy nejpozději 15 dní před konáním diecézního shromáždění. Shromáždění náboženské obce musí být svoláno též na žádost diecézní rady nebo na žádost nejméně jedné třetiny členů náboženské obce, a to nejpozději do 30 dnů od doručen ( této žádosti, obsahující důvody pro svolání a navrhovaný program jednání. Svolání se děje nejméně 6 dní přede dnem konání shromáždění vyhlášením při nedělních bohoslužbách a současně vyvěšením pozvánky na místě ve sboru určeném pro oznamování zpráv členům.

(5) Řádně svolané shromáždění náboženské obce je způsobilé jednat a usnášet se, je- li podle prezenční listiny přítomen alespoň počet členů náboženské obce přesahující počet zvolených členů rady starších.

(6) Organizační řád blíže upravuje působnost shromáždění náboženské obce, dále postup pro jeho svolávání, způsobilost k jednání a usnášení, dále podmínky volitelnosti do orgánů náboženské obce a okolnosti, které jsou překážkou pro zvolení a výkon funkce.

Článek 21 RADA STARŠÍCH

(1) Rada starších je správním a výkonným orgánem náboženské obce. Spolu s duchovní správou pečuje o křesťanský život v náboženské obci, provádí usnesení shromáždění náboženské obce a vyšších církevních orgánů a zajišťuje běžné záležitosti náboženské obce. Je orgánem statutárním, který je oprávněn činit ve všech věcech právní úkony náboženské obce; jsou-li právní úkony náboženské obce podle této Ústavy nebo podle Organizačního řádu či Hospodářského řádu vázány na souhlas vyššího církevního orgánu, může je rada starších učinit teprve po doručení tohoto souhlasu, jinak jsou od počátku neplatné i vůči třetím osobám (čl. 7 této Ústavy).

(2) Členy rady starších jsou předseda rady starších zvolený shromážděním náboženské obce, farář a případně další v náboženské obci ustanovení duchovní a další nejméně dva laici zvolení z řad členů shromážděním náboženské obce (čl. 20 odst. 3, písm. a) Ústavy).

(3) Rada starších se ustaví na svém prvním (ustavujícím) zasedání, svolaném předsedou rady starších nejpozději do 15 dnů od svého zvolení. Na ustavujícím zasedání zvolí z řad svých členů místopředsedu a finančního zpravodaje, popřípadě též další funkcionáře rady starších (např. zapisovatele či tajemníka, správce budov apod.). Poté složí do rukou biskupa nebo jeho zástupce slib věrného a odpovědného plnění úkolů, jež jsou radě starších Ústavou a církevními řády svěřeny. Složení rady starších a rozdělení funkcí oznamuje rada starších nejpozději do 10 dnů po ustavujícím zasedání diecézní radě stejnopisem podepsaného zápisu z ustavujícího zasedání rady starších, k němuž se přikládá stejnopis podepsaného zápisu ze shromáždění náboženské obce.

(4) Řádně svolaná rada starších je způsobilá jednat a usnášet se, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů; usnesení se přijímá nadpoloviční většinou hlasů přítomných, pokud Organizační řád nebo Hospodářský řád nepředepisuje vyšší kvalifikovanou většinu.

(5) Za radu starších jménem náboženské obce jedná společně předseda nebo místopředseda a farář. Písemné právní úkony, z nichž vznikají práva či povinnosti (smlouvy apod.), podepisují společně předseda nebo místopředseda rady starších, finanční zpravodaj a farář, jinak jsou od počátku i vůči třetím osobám neplatné. Pokud je podle této Ústavy nebo podle Organizačního řádu či podle Hospodářského řádu potřebný k právnímu úkonu náboženské obce souhlas vyššího církevního orgánu (odst.1), je bez tohoto souhlasu právní úkon od počátku neplatný i vůči třetím osobám, a to i v případě, že byl řádně jménem náboženské obce podepsán.

(6) K plnění svých úkolů a úkolů náboženské obce může rada starších zřizovat komise složené z členů náboženské obce; komise jsou iniciativními a poradními orgány rady starších a jsou jim svěřovány dílčí úkoly. Podrobnosti o zřizování komisí a zásadách jejich činnosti upravuje Organizační řád.

(7) Organizační řád blíže upravuje působnost rady starších, dále postup pro její svolávání, jednání a rozhodování, spolu s Hospodářským řádem dále upravuje náplň činnosti finančního zpravodaje.

Článek 22 REVIZOŘI, REVIZNÍ FINANČNÍ VÝBOR

(1) Kontrolu hospodaření náboženské obce provádějí revizoři nebo nejméně tříčlenný revizní finanční výbor. Revizní finanční výbor se ustaví na svém prvním (ustavujícím) zasedání, svolaném jeho nejstarším členem; na tomto zasedání zvolí svého předsedu, popřípadě též místopředsedu a složí slib věrného a odpovědného plnění úkolů, jež jsou reviznímu finančnímu výboru svěřeny Ústavou a církevními řády; slib skládají do rukou biskupa nebo jeho zástupce. Revizoři a revizní finanční výbor nejsou podřízeni či nadřízeni radě starších a odpovídají za svoji činnost pouze shromáždění náboženské obce.

(2) Revizoři či zástupci revizního finančního výboru jsou oprávněni účastnit se s hlasem poradním jednání rady starších. Revizoři – revizní finanční výbor se vyjadřují k projednávaným záležitostem hospodářské povahy, provádějí kontrolu účetní závěrky a hospodaření a vyjadřují k nim stanovisko na zasedání shromáždění náboženské obce, vyjadřují se k návrhu rozpočtu, předkládaného ke schválení shromáždění náboženské obce. Dále jsou oprávněni navrhovat radě starších nebo shromáždění náboženské obce opatření k odstranění zjištěných nedostatků a požadovat zprávu o jejich plnění. Podrobnosti o působnosti revizorů či revizního finančního výboru, dále o svolávání, jednání a usnášení revizního finančního výboru stanoví Organizační řád, popřípadě též Hospodářský řád.

Článek 23 ZMOCNĚNEC DIECÉZNÍ RADY

(1) Radu starších, která neplní své povinnosti, jedná v rozporu s touto Ústavou nebo s církevními řády či s usneseními oprávněných církevních orgánů, anebo radu starších, jejíž složení neodpovídá této Ústavě a církevním řádům, či nebyla zvolena v souladu s řády církve, může diecézní rada rozpustit a na přechodnou dobu do zvolení nové rady starších pověřit výkonem funkce rady starších svého zmocněnce, jmenovaného usnesením diecézní rady.  Zmocněnec zajišťuje běžnou činnost správy náboženské obce v působnosti rady starších a jejího předsedy; nesmí však činit právní úkony, které by byly nad rámec této běžné činnosti. Proti rozhodnutí diecézní rady je přípustné odvolání k ústřední radě, které lze podat nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí diecézní rady; včas podané odvolání má odkladný účinek. Rozhodnutí ústřední rady je konečné. Tím není dotčena působnost Právní rady.

(2) Diecézní rada, která jmenovala zmocněnce, je oprávněna určovat mu konkrétní úkoly, které však nesmí překročit rozsah běžné působnosti rady starších. Zmocněnec je povinen svolat shromáždění náboženské obce ke zvolení rady starších ve lhůtě stanovené usnesením diecézní rady.

(3) Organizační řád církve blíže upraví záležitosti v tomto článku uvedené.

DUCHOVNÍ SPRÁVA V NÁBOŽENSKÉ OBCI

Článek 24 VEDENÍ DUCHOVNÍ SPRÁVY V NÁBOŽENSKÉ OBCI

Vedení duchovní správy v náboženské obci přísluší faráři ustanovenému pro tuto náboženskou obec. Úkoly duchovní správy či některé z těchto úkolů případně vykonávají pod vedením faráře též další, v náboženské obci ustanovení, duchovní. K vedení duchovní správy přísluší též zastupování náboženské obce v těchto věcech, vedení Farního úřadu a zastupování církve ve věcech Farního úřadu.

Článek 25 FARÁŘ

(1) Farář je duchovní, který vede a plní úkoly duchovní správy v obvodu náboženské obce, v níž je podle církevních řádů ustanoven, vede plněni úkolů duchovní správy, vykonávané případnými dalšími duchovními ustanovenými v náboženské obci, zastupuje náboženskou obec ve všech věcech duchovní správy a jedná jménem církve ve věcech působnosti Farního úřadu.

(2) Farář je odpovědný za řádné plnění veškerých úkolů duchovní správy v náboženské obci, které vykonává sám či spolu s ním a pod jeho vedením další duchovní ustanovení v náboženské obci (čl. 10 odst. 2 a 3 této Ústavy).

(3) Farář je odpovědný za řádné vedení a plnění úkolů Farního úřadu, tvořeného farářem, popřípadě dalšími duchovními ustanovenými v náboženské obci; činnost Farního úřadu spočívá v plnění poslání a úlohy církve ve veřejné správě podle církevních řádů (čl. 18 odst. 3 této Ústavy) ve shodě se státními zákony.

(4) Farář, jako člen rady starších, je povinen účastnit se jednání a činnosti rady starších a podporovat ji v plnění úkolů stanovených jí touto Ústavou a církevními řády. Farář může být volen v radě starších do kterékoliv funkce, vyjma funkce předsedy a finančního zpravodaje.

(5) Faráře, popřípadě další duchovní v náboženské obci, ustanovuje svým usnesením diecézní rada na návrh biskupa, po předchozím projednání v náboženské obci; při ustanovení se postupuje podle církevních řádů.

(6) V náboženské obci, v níž není ustanoven farář, je duchovní správa svěřena administrátorovi.

(7) Bližší náležitosti vedení duchovní správy v náboženské obci a administrování upravuje Organizační řád a Řád duchovenské služby.

HLAVA II. DIECÉZE

Článek 26 VZNIK, PŘEMĚNY A ZÁNIK DIECÉZE

(1) Vznik diecéze a její územní působnost schvaluje církevní sněm.

(2) Diecézi tvoří náboženské obce určitého území.

(3) Ustavující diecézní shromáždění svolává patriarcha, který současně určuje pořad jednání. Na ustavujícím diecézním shromáždění vždy musí být zvolen biskup a další členové diecézní rady, dále předseda a další členové diecézního revizního finančního výboru.

(4) Územní změny diecézí schvaluje církevní zastupitelstvo usnesením, schváleným nejméně tříčtvrtinovou většinou členů církevního zastupitelstva, na základě návrhu zúčastněných diecézí, schváleného alespoň tříčtvrtinovou většinou členů zúčastněných diecézních shromáždění. Za územní změny se považuje změna územního obvodu diecéze, tj. připojení jedné či více náboženských obcí s jejich územním obvodem do jiné diecéze a převzetí práv a povinností s tím spojených.

(5) Zánik diecéze schvaluje církevní sněm na návrh diecézního shromáždění, schválený nejméně tříčtvrtinovou většinou členů diecézního shromáždění, u sloučení a splynutí na návrh diecézních shromáždění všech zúčastněných diecézí. Sněm je oprávněn rozhodnout o zániku diecéze či více diecézí z důležitých důvodů též z vlastního podnětu.

(6) K zániku diecéze může dojít

a) sloučením s jinou územně sousedící diecézí, při němž slučovaná diecéze zaniká a právním nástupcem se stává diecéze, s níž byla zanikající diecéze sloučena,
b) splynutím s jinou diecézí, při němž dosavadní diecéze či několik dosavadních diecézí zanikají a vzniká jediná nová diecéze, která je právním nástupcem diecézí, které takto splynuly,
c) rozdělením na dvě či více diecézí, čímž zaniká dosavadní diecéze a právními nástupci zaniklé diecéze jsou nové diecéze vzniklé rozdělením, a to v rozsahu podle usnesení církevního sněmu, jímž bylo o rozdělení rozhodnuto,
d) zrušením diecéze bez právního nástupce, s nímž je spojena likvidace; způsob a postup likvidace a naložení s likvidačním zůstatkem určuje církevní sněm v usnesení, jímž rozhodl o zrušení diecéze.

(7) Organizační řád blíže upravuje náležitosti vzniku, územních změn a zániku diecéze.

Článek 27 POSTAVENÍ A ZÁKLADNÍ ÚKOLY DIECÉZE

(1) Diecéze uskutečňuje v rámci svého obvodu v součinnosti s náboženskými obcemi a vikariáty základní poslání církve uvedené v této Ústavě (čl. 2) a plní úkoly stanovené v této Ústavě a v církevních řádech.

(2) Diecéze uskutečňuje a zajišťuje, kromě úkolů výslovně uvedených v jiných ustanoveních této Ústavy a v církevních řádech, tyto úkoly:

a) pomáhá náboženským obcím a vikariátům svého obvodu při plnění poslání církve a dozírá na jejich plnění, dále dozírá na zachovávání této Ústavy a církevních řádů v činnosti náboženských obcí, vikariátů a jejich orgánů. Spolupracuje s ústřední radou na církevní výchovné a vzdělávací činnosti a na organizování a zajišťování církevně kulturních akcí,
b) dozírá na činnost Farních úřadů při náboženských obcích,
c) sdružuje finanční prostředky do společných diecézních finančních fondů a hospodaří s nimi; podrobnosti stanoví Hospodářský řád,
d) ve své dozorčí hospodářské činnosti dozírá na hospodaření náboženských obcí a rozhoduje či schvaluje rozhodnutí orgánů náboženských obcí ve věcech uvedených v této Ústavě, v Organizačním řádu a v Hospodářském řádu,
e) plní úkoly příslušející jinak zaměstnavateli ve vztahu k duchovním, působícím v územním obvodu diecéze podle Organizačního řádu a Řádu duchovenské služby,
f) spolupracuje na ekumenickém díle a rozvíjí ekumenické styky.

(3) Diecéze je oprávněna vlastním jménem a na vlastní účet vstupovat do práv a povinností, nabývat majetek a nakládat s ním, sjednávat smlouvy s třetími osobami v souladu se svými úkoly, tato Ústava, Organizační řád a Hospodářský řád stanoví, pro která smluvní ujednání majetkové povahy je potřebný předchozí souhlas vyššího církevního orgánu, bez něhož je smluvní ujednání od počátku neplatné i vůči třetím osobám (čl. 7 této Ústavy).

(4) Diecéze je oprávněna vlastním jménem a na vlastní účet sjednávat pracovněprávní vztahy se svými zaměstnanci.

(5) Diecéze je oprávněna zřizovat právnické osoby podle platného právního řádu, zejména za účelem spolupráce při plnění poslání církve a při správě majetku; podrobnosti stanoví Organizační řád.

(6) Organizační řád blíže upraví postavení a úkoly diecéze.

ORGÁNY DIECÉZE

Článek 28 ZÁKLADNÍ ORGÁNY DIECÉZE

Diecéze má tyto orgány:

a) diecézní shromáždění,
b) diecézní radu,
c) diecézní revizní finanční výbor,
d) diecézní kárný výbor,
e) orgány duchovní správy v diecézi.

DIECÉZNÍ SHROMÁŽDĚNÍ

Článek 29

(1) Diecézní shromáždění je shromážděním zástupců náboženských obcí v územní působnosti diecéze a dalších účastníků s právem hlasovacím v této Ústavě uvedených (dále též jen „členové diecézního shromáždění“).

(2) Členy diecézního shromáždění ve smyslu odst. 1 s právem hlasovacím jsou

a) zvolení zástupci – laici ze všech náboženských obcí v obvodu diecéze, a to po jednom zástupci na každých započatých tisíc členů církve v seznamu náboženské obce, přičemž každá náboženská obec musí být zastoupena alespoň jedním svým zástupcem – laikem,
b) faráři a další duchovní ustanovení v jednotlivých náboženských obcích v působnosti diecéze,
c) duchovní ustanovení při diecézní radě,
d) členové diecézní rady a tajemníci diecézní rady,
e) zástupce Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, který je knězem Církve československé husitské a má trvalé bydliště v obvodu příslušné diecéze, povolaný usnesením diecézní rady příslušné diecéze.

(3) Na zasedání diecézního shromáždění jsou zváni s hlasem poradním

a) zástupci diecéze zvolení za členy církevního zastupitelstva, za členy ústřední rady, za členy církevního finančního výboru, církevního kárného výboru a členové Právní rady s trvalým bydlištěm v dané diecézi, duchovní ustanovení při ústřední radě s trvalým bydlištěm v dané diecézi,
b) členové diecézního finančního výboru a členové diecézního kárného výboru,
c) učitelé husitské teologie na Husitské teologické fakultě UK, kteří jsou členy Církve československé husitské a mají trvalé bydliště v obvodu diecéze.

(4) Pokud by počet členů diecézního shromáždění podle odst. 2 písm. a) činil méně než dvacet členů, stanoví církevní zastupitelstvo výjimku z tohoto ustanovení.

Článek 30

(1) Diecézní shromáždění jako nejvyšší orgán diecéze projednává a rozhoduje v duchu poslání církve všechny zásadní věci diecéze jako celku, zásadní věci týkající se vikariátů a náboženských obcí, které jsou v působnosti diecéze, zejména též zásadní věci týkající se existence, činnosti a hospodaření, nabývání, převodu či zatížení nemovitého majetku, anebo týkající se obdobných zásadních záležitostí; schvaluje rozpočet diecéze, řádnou účetní závěrku a výsledky hospodaření diecéze, projednává rozpočty a výsledky hospodaření náboženských obcí a vikariátů, schválené jejich orgány.

(2) Diecézní shromáždění volí na funkční období v trvání šesti let

a) osm až dvanáct členů diecézní rady, s potřebným počtem náhradníků,
b) členy diecézního revizního finančního výboru v počtu šest až deset členů, s potřebným počtem náhradníků,
c) členy diecézního kárného výboru v počtu šesti členů, s potřebným počtem náhradníků,
d) člena ústřední rady z řad laiků za diecézi a náhradníka,
e) člena církevního revizního finančního výboru za diecézi a náhradníka,
f) člena církevního kárného výboru za diecézi a náhradníka,
g) zástupce diecéze pro církevní zastupitelstvo a potřebný počet náhradníků tak, že na každých i započatých deset náboženských obcí v diecézi volí po jednom zástupci a náhradníku tak, aby počet duchovních zpravidla nepřesahoval polovinu počtu všech zástupců za diecézi a polovinu všech náhradníků zvolených v rámci diecéze.

(3) Volitelným do funkcí uvedených v odst. 2 je v den volby alespoň dvacetipětiletý, právně způsobilý, mravně a občansky bezúhonný člen církve z náboženské obce v územní působnosti diecéze. Bližší podmínky volitelnosti pro jednotlivé funkce stanoví Organizační řád.

(4) Biskup je volen ve zvláštním zasedání diecézního shromáždění, svolaném pouze k tomuto účelu (čl. 42); ze své funkce může být odvolán před uplynutím funkčního období usnesením nejméně třípětinové většiny přítomných členů diecézního shromáždění, na jeho zvláštním zasedání, svolaném pouze k tomuto účelu za podmínek podle Organizačního řádu.

(5) Diecézní shromáždění schvaluje statut diecézní rady a statut diecézního revizního finančního výboru, dále potvrzuje jednací řády těchto orgánů, jimi schválené.

(6) Diecézní shromáždění svolává diecézní rada podle potřeby, nejméně však jednou za rok, vždy nejpozději do 31. května běžného roku. Diecézní shromáždění musí být svoláno též, požádá-li o svolání z vážných důvodů ústřední rada s uvedením jmenovitých důvodů a s návrhem pořadu jednání, dále požádá-li o svolání nejméně jedna třetina z celkového počtu náboženských obcí v diecézi na základě usnesení, přijatých shromážděními náboženských obcí. V těchto případech musí být diecézní shromáždění svoláno nejpozději do 60 dnů od doručení žádosti o svolání. Svolání diecézního shromáždění se děje oběžníkem doručeným všem náboženským obcím v působnosti diecéze, církevním orgánům, jejichž členové jsou členy diecézního shromáždění, a osobám, které jsou podle této Ústavy členy diecézního shromáždění nebo jsou na diecézní shromáždění zvány s hlasem poradním. Oběžník musí být odeslán nejpozději 4 týdny před datem konání diecézního shromáždění a musí v něm být uvedeno datum, místo a hodina konání a pořad jednání diecézního shromáždění.

(7) Řádně svolané diecézní shromáždění je způsobilé jednat a usnášet se, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů. Není-li ve stanovenou hodinu způsobilé diecézní shromáždění jednat a usnášet se, koná se diecézní shromáždění za každého počtu jeho členů o 30 minut později, pokud tento počet alespoň přesahuje počet členů diecézní rady; takové shromáždění však nemůže rozhodovat o územní změně či o zániku diecéze. Usnesení diecézního shromáždění se přijímá nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů, pokud tato Ústava nebo Organizační řád nevyžaduje vyšší kvalifikovanou většinu. Diecézní shromáždění jedná podle jednacího řádu, schváleného v úvodu jeho zasedání.

(8) Organizační řád církve může upravit další působnost diecézního shromáždění, dále podrobnosti pro jeho svolávání, jednání a rozhodování.

DIECÉZNÍ RADA

Článek 31

(1) Diecézní rada je správním, výkonným a dozorčím orgánem diecéze. Zejména pečuje o křesťanský život a naplňování poslání církve v diecézi, provádí usnesení diecézního shromáždění a vyšších církevních orgánů a zajišťuje běžné záležitosti v působnosti diecéze. Dozírá na plnění úkolů v činnosti náboženských obcí a je jim přitom nápomocná. Schvaluje usnesení orgánů náboženské obce v zásadních věcech majetkové a organizační povahy uvedená v této Ústavě, v Organizačním řádu a v Hospodářském řádu a předem schvaluje právní úkony rady starších v těchto věcech. Rozhoduje o zřízení a zrušení vikariátů, určuje či mění jejich územní působnost, napomáhá v jejich činnosti a na jejich činnost dozírá.

(2) Diecézní rada ustanovuje, převádí či překládá a z funkce odvolává faráře, další duchovní a kazatele v náboženských obcích po předchozím projednání v příslušné náboženské obci a dále duchovní při diecézní radě (čl.10 odst. 2 této Ústavy), schvaluje pověření duchovního k výkonu duchovenské činnosti ve veřejné sféře a toto pověření odnímá, schvaluje pověření k vymezenému výkonu duchovenských činností (čl. 11 této Ústavy), a to způsobem a za podmínek uvedených v této Ústavě a v Řádu duchovenské služby.

(3) Diecézní rada je oprávněna z vlastního podnětu nebo na návrh diecézního revizního finančního výboru pozastavit (sistovat) výkon usnesení orgánu náboženské obce a vyžadovat jeho změnu či zrušení, pokud je takové usnesení v rozporu s Ústavou, církevními řády nebo s usneseními k tomu příslušných církevních orgánů, anebo je v rozporu s právními předpisy. Proti rozhodnutí diecézní rady je přípustné odvolání k ústřední radě, jejíž rozhodnutí je konečné. Nebude-li orgánem náboženské obce učiněna náprava podle pravomocného rozhodnutí v přiměřené lhůtě, určené v rozhodnutí, je diecézní rada oprávněna předložit Právní radě návrh na zrušení sistovaného usnesení orgánu náboženské obce.

Článek 32

Diecézní rada je statutárním orgánem diecéze, který je oprávněn činit ve všech věcech právní úkony diecéze; jsou-li právní úkony diecéze vázány podle této Ústavy nebo podle Organizačního řádu či podle Hospodářského řádu na souhlas vyššího církevního orgánu, může je diecézní rada učinit teprve po doručení tohoto souhlasu, jinak jsou od počátku neplatné i vůči třetím osobám (čl. 7 této Ústavy).

Článek 33

(1) Členy diecézní rady jsou biskup, který je jejím předsedou, a další členové zvolení diecézním shromážděním (článek 30 odst. 2 písm. a) této Ústavy), z nichž alespoň polovina musí být laici. Do zasedání diecézní rady je vždy zván zástupce diecézního revizního finančního výboru, který má hlas poradní.

(2) Diecézní rada se ustaví na svém prvním (ustavujícím) zasedání, na němž zvolí z řad svých členů – laiků místopředsedu diecézní rady a finančního zpravodaje, popřípadě další funkcionáře diecézní rady; členové diecézní rady složí do rukou svého předsedy – biskupa, popřípadě do rukou místopředsedy slib věrného a odpovědného plnění úkolů, svěřených diecézní radě Ústavou a církevními řády.

(3) Řádně svolaná diecézní rada je způsobilá jednat a usnášet se, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. Usnesení se přijímá nadpoloviční většinou hlasů přítomných, pokud tato Ústava, Organizační řád nebo Hospodářský řád neurčuje požadavek vyšší kvalifikované většiny.

(4) Za diecézní radu jménem diecéze jedná biskup jako předseda diecézní rady a v jeho zastoupení místopředseda nebo jiný diecézní radou pověřený její člen. V běžných věcech duchovní správy, vyjma svěcení kněžstva, zastupuje dočasně nepřítomného biskupa usnesením diecézní rady pověřený člen diecézní rady – farář, případně biskupem pověřený vikář; pověření může případně udělit diecézní rada. Písemnosti hospodářské povahy, jako jsou smlouvy a podobně, podepisují společně biskup, místopředseda a finanční zpravodaj diecézní rady; je-li některý z nich dočasně nepřítomen, podepisuje za něho jiný usnesením diecézní rady pověřený člen diecézní rady. Smlouvy mandátní, smlouvy o zastupování, plné moci a podání ke správním, soudním, či jiným orgánům podepisují nejméně dva zástupci statutárního orgánu; nemůže-li některý z nich přijaté usnesení podepsat, podepisuje jiný, diecézní radou usnesením určený její člen. Nebudou-li tyto písemnosti předepsaným způsobem podepsány, jsou právní úkony v nich obsažené od počátku neplatné. Pokud se podle této Ústavy, Organizačního řádu církve nebo Hospodářského řádu vyžaduje pro právní úkon diecézní rady souhlas vyššího církevního orgánu (čl. 32 této Ústavy), je bez tohoto souhlasu právní úkon od počátku neplatný též vůči třetím osobám i v případě, že byl platně diecézní radou podepsán.

(5) K plnění svých úkolů a úkolů diecéze může diecézní rada zřizovat komise diecézní rady (diecéze), které jsou poradními a iniciativními orgány diecézní rady a jsou jim svěřovány dílčí úkoly. Podrobnosti o zřizování komisí a zásadách jejich činnosti upravuje Organizační řád.

Článek 34

Organizační řád, Hospodářský řád a Řád duchovenské služby upravuje blíže působnost diecézní rady a způsob jejího usnášení; Organizační řád též blíže upravuje způsob svolávání a jednání diecézní rady.

DIECÉZNÍ REVIZNÍ FINANČNÍ VÝBOR

Článek 35

Diecézní revizní finanční výbor je kontrolním orgánem diecéze, který provádí kontrolu hospodaření diecéze a náboženských obcí. Není podřízen ani nadřízen diecézní radě a za svou činnost odpovídá pouze diecéznímu shromáždění. Na ustavující schůzi zvolí diecézní revizní finanční výbor svého předsedu a místopředsedu a složí do rukou svého předsedy popř. místopředsedy slib věrného a odpovědného plnění úkolů svěřených tomuto výboru Ústavou a církevními řády.

Článek 36

Diecézní revizní finanční výbor se vyjadřuje k důležitým hospodářským záležitostem projednávaným diecézní radou nebo diecézním shromážděním. Provádí kontrolu řádné účetní závěrky diecéze a kontrolu jejího hospodaření a vyjadřuje k nim stanovisko na zasedání diecézní rady a diecézního shromáždění. Vyjadřuje se k návrhu rozpočtu předkládaného k projednání diecéznímu shromáždění. Je oprávněn navrhovat diecézní radě nebo diecéznímu shromáždění návrhy opatření k odstranění zjištěných nedostatků a vyžadovat zprávu o plnění těchto opatření. Organizační řád, popřípadě Hospodářský řád blíže stanoví působnost, svolávání, jednání a usnášení diecézního  revizního finan čního výboru.

DIECÉZNÍ KÁRNÝ VÝBOR

Článek 37

(1) Diecézní kárný výbor je orgánem diecéze, který:

a) projednává a rozhoduje v kárných záležitostech vedených proti členům církve, duchovním, kazatelům i laikům v územní působnosti diecéze, vyjma kárných řízení týkajících se biskupa. Proti rozhodnutím diecézního kárného výboru je odvolacím orgánem církevní kárný výbor, vyjma případů, kdy je rozhodnutí diecézního kárného výboru konečné,
b) je odvolacím orgánem proti rozhodnutím biskupa učiněným vůči duchovním podle čl. 41 této Ústavy; v těchto věcech je rozhodnutí diecézního kárného výboru konečné.

(2) Pro ustavující schůzi diecézního kárného výboru se použije obdobně ustanovení čl. 35 této Ústavy.

Článek 38

(1) Kárné řízení se zahajuje buď na návrh orgánu náboženské obce nebo diecéze, anebo z vlastního podnětu diecézního kárného výboru. Kárné řízení lze zahájit nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se diecézní kárný výbor o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy bylo kárné provinění spácháno.

(2) Blíže je působnost diecézních kárných výborů, jejich svolávání, jednání a rozhodování a druhy kárných opatření diecézními kárnými výbory ukládaných, stanoveno v Kárném řádu.

VIKARIÁTY

Článek 39

Vikariáty jsou organizační jednotky diecéze bez právní subjektivity; jejich postavení, působnost a org ány upravuje Organizační řád. Vikariáty zřizuje či zrušuje a jejich územní působnost stanoví či mění diecézní rada v souladu s Organizačním řádem.

DUCHOVNÍ S PRÁVA V DIECÉZI

Článek 40 VEDENÍ DUCHOVNÍ SPRÁVY V PŮSOBNOSTI DIECÉZE

(1) Vedení duchovní správy v územním obvodu diecéze přísluší biskupovi.

(2) Vedení duchovní správy jsou podřízeni všichni duchovní a kazatelé v územní působnosti diecéze, ať ustanovení či pověření v náboženských obcích nebo při diecézi, anebo pověření k výkonu duchovenské služby v rámci diecéze ve veřejné sféře.

(3) Záležitosti duchovní správy projednává též diecézní synoda duchovních, která je jako poradní a iniciativní orgán diecéze shromážděním všech duchovních, včetně osob pověřených k výkonu některých duchovenských činností (čl.11 této Ústavy) v rámci diecéze; na jednání synody je zván patriarcha církve. Synodu svolává biskup.

BISKUP

Článek 41

(1) Biskup je v čele duchovní správy v diecézi s právy a povinnostmi duchovního správce v celé diecézi; vede duchovní správu a je ve věcech duchovní správy nadřízen všem duchovním a kazatelům ustanoveným v rámci diecéze (čl. 40 odst. 2 této Ústavy). Je předsedou diecézní rady.

(2) Biskup vede a plní v diecézi úkoly duchovní správy, vykonává pastýřskou péči, udílí svátost biřmování a s předchozím souhlasem příslušné ústřední rady udílí svátost svěcení kněžstva. Vykonává řídící a dozorčí činnost uloženou v oblasti duchovní správy diecézím a diecézním radám, jmenuje do funkce vik áře, určuje jejich působnost v duchovní správě a z funkce je odvolává.

(3) Biskup je oprávněn duchovnímu nebo kazateli uložit opatření za porušení služební povinnosti při výkonu funkce, a to způsobem a za podmínek podle Řádu duchovenské služby. Proti rozhodnutí biskupa je přípustné odvolání k diecéznímu kárnému výboru podle Kárného řádu.

(4) Biskup je oprávněn z důvodů závažnějšího a opakovaného porušení služebních povinností duchovního nebo kazatele v rámci územní působnosti diecéze, po předchozích pravomocně uložených alespoň dvou opatřeních podle odst. 3, předložit diecézní radě návrh na odvolání duchovního nebo kazatele z funkce bez současného návrhu na skončení služebního poměru (dále „zproštění služby“), jestliže porušování povinností nedosahuje závažnosti vyžadující skončení služebního poměru. Proti rozhodnutí diecézní rady o zproštění služby je přípustné odvolání k ústřední radě, jejíž rozhodnutí je konečné. Bližší podmínky a postup a další personální náležitosti spojené se zproštěním služby upravuje Řád duchovenské služby.

Článek 42

(1) Biskup je volen ve zvláštním zasedání diecézního shromáždění, svolaném pouze k tomuto účelu, na funkční období sedmi let.

(2) Volitelným je duchovní splňující podmínky obecné a zvláštní způsobilosti podle této Ústavy (čl.10 odst.1) a podle Organizačního řádu, který vykonává v roce volby alespoň po dobu deseti let po sobě jdoucích od kněžského svěcení duchovenskou službu v církvi, včetně služby z pověření církve ve veřejné sféře či funkce učitele Husitské teologické fakulty UK, a v roce volby nepřesáhne věk šedesáti pěti let.

(3) Biskup může být volen do své funkce i opakovaně.

(4) Postup volebního řízení upravuje Organizační řád.

(5) Postup zřizování biskupa a uvedení v úřad upravuje Řád duchovenské služby.

Článek 43

(1) Nemůže-li biskup dočasně vykonávat svou činnost, je zastupován způsobem uvedeným v čl. 33 odst. 4 této Ústavy.

(2) Uprázdní-li se z trvalých důvodů funkce biskupa před uplynutím jeho funkčního období, pověří diecézní rada správou diecéze ve funkci označené jako „správce diecéze“ některého z vikářů nebo jiného duchovního, kteří mají způsobilost jinak vyžadovanou pro volbu biskupa; může jej též z funkce odvolat. Správce diecéze má všechna práva a povinnosti biskupa, vyjma svěcení kněžstva; má rovněž práva a povinnosti předsedy diecézní rady. Diecézní rada je povinna v nejbližší možné době svolat zasedání diecézního shromáždění ke zvolení nového biskupa.

Článek 44

Organizační řád a Řád duchovenské služby blíže upravuje záležitosti duchovní správy v diecézi, včetně působnosti synody duchovních a účasti duchovních, kteří z funkce duchovního odešli do důchodu, na jednání synody, popř. na jednání některých dalších diecézních církevních orgánů.

Článek 45 ÚŘAD DIECÉZE

Organizační řád upravuje působnost úřadů diecézí, které především vykonávají odborné, organizační a správní úkoly k zajištění činnosti diecézních orgánů a metodickou pomoc orgánům náboženských obcí. Tyto úřady nemohou nahrazovat působnost diecézních církevních org ánů stanovenou v Ústavě a v církevních řádech; za podmínek a v rozsahu uvedeném v Organizačním řádu, mohou příslušní vedoucí pracovníci úřadů činit některé běžné právní úkony jménem diecéze, pokud jsou nezbytné pro běžný chod úřadu, nemohou však činit právní úkony příslušející diecézním církevním orgánům.

HLAVA III. ÚSTŘEDNÍ RADA

Článek 46

Článek 47

Článek 48

Článek 49

HLAVA IV. CELEK CÍRKVE

ORGÁNY CELKU CÍRKVE

Článek 50

Článek 51

CÍRKEVNÍ SNĚM

Článek 52

Článek 53

CÍRKEVNÍ ZASTUPITELSTVO

Článek 54

Článek 55

Článek 56 CÍRKEVNÍ REVIZNÍ FINANČNÍ VÝBOR

Článek 57 CÍRKEVNÍ KÁRNÝ VÝBOR

DUCHOVNÍ SPRÁVA V CÍRKVI JAKO CELKU

Článek 58 VEDENÍ DUCHOVNÍ SPRÁVY

PATRIARCHA

Článek 59

Článek 60

Článek 61

Článek 62

Článek 63 PRÁVNÍ RADA