Řím byl založen okolo roku 1000 před našim letopočtem na sedmi pahorcích - Aventin, Kapitol, Caelius Eskvilin, Palatin, Kvirinal a Viminal. Podle legendy u zrodu Říma byli bratří Romulus a Remus, synové boha Marta a vestálské kněžky, které před smrtí hladem zachránila vlčice svým vlastním mlékem. Velké množství památek, které tu jsou doslova na každém kroku, návštěvníky přivádí v úžas, proto město považují za nejkrásnější muzeum světa.
Kromě starověkých památek postavených ještě před našim letopočtem tu najdeme tady velmi mnoho basilik, kostelů a klášterů, které vznikaly po příchodu křesťanů už od 1. století našeho letopočtu. V té době Římané křesťany za svou víru krutě pronásledovali a popravovali. Mezi prvními mučedníky, kteří položili život za křesťanskou víru to byli i apoštolové Petr a Pavel. Petr se narodil ve městě Betsaidě v dnešním Izraeli. Byl rybářem oženil se a původně se jmenoval Šimon. Měl výsadní postavení mezi apoštoly a od Ježíše Krista dostal jméno Petr (skála). Je považován za prvního biskupa katolické církve. Pontifikát pravděpodobně zastával v letech 30-64. Později podle křesťanské tradice působil v Římě, kde za šíření křesťanství zemřel mučednickou smrtí. Byl přibit na kříž hlavou dolů a jeho ostatky jsou uloženy v hrobce pod Bazilikou sv. Petra v Římě, nejvýznamnějším chrámu katolické církve. Na sochách a na obrazech jej poznáme podle jeho atributů, které jsou kříže a klíče. Druhým apoštolem, který v Římě skončil mučednickou smrtí byl svatý Pavel. Narodil se v Tarsu na dnešním jižním pobřeží Turecka. Jeho původní jméno bylo Saul. Je zařazen mezi apoštoly, přestože nebyl mezi 12 původními apoštoly a nikdy se nesetkal s Ježíšem (kromě zázraku na cestě do Damašku). Svatý Pavel byl za šíření křesťanství v roce 67 popraven v Římě stětím. Jeho ostatky jsou pohřbeny v římské Bazilice sv. Pavla za hradbami. Na sochách a na obrazech jej poznáme podle jeho atributů, které jsou dva meče. Jeden meč představuje Boží slovo a druhý je nástroj umučení. Někdy je sv. Pavel vyobrazován také s košem který znázorňuje nebezpečí, ale i záchranu a také i s knihou. Všichni apoštolové zahynuli mučednickou smrtí, kromě Jana zvaného Miláček Páně, který zemřel přirozenou smrtí ve vysokém věku.
Císař Konstantin I.
Změna v přístupu ke křesťanům v Římě nastala až ve 4. století za císaře Konstantina I. Cisař se narodil 27. února kolem roku 272 ve městě Naissus (v dnešní Niši, v jižním Srbsku). Jeho otcem byl Flavius Constantius, voják a politicky významný muž, který rychle postupoval v hodnostech a za císaře Cara někdy kolem roku 283 byl pověřen správou provincie Dalmácie. Konstantinovou matkou byla Helena (v roce 312 přijala křesťanskou víru), žena nízkého původu, která se narodila v Bithýnii na Sardínii. Počátkem 4. století našeho letopočtu, po smrti císaře Galeria, v Římské říši vládli čtyři spoluvladaři: Konstantin v Gálii (území dnešní Francie), Maxentius v Itálii, Licinius v Illyrii (území dnešních států Albánie, Kosovo, Černá Hora, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a Slovinsko) a Maximinus Daia na východě (území Turecka, Sýrie, Egypta a Palestýny). Maxentius se cítil být ohrožen Konstantinem, a proto ho chtěl vojensky porazit. Maxentius shromáždil velkou armádu, která byla větší než armáda Konstatina. Podle křesťanské legendy měl Konstantin v předvečer bitvy vidění, v němž spatřil kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (V tomto znamení zvítězíš); “. Proto kříž nechal vyrýt na štíty svých bojovníků. Po vítězství Konstantina v roce 312 v bitvě u Milvijského mostu přes Tiberu na severu Říma Maxentius padl. Vítězný Konstantin díky ní ukončil spoluvládcovský systém tetrarchie a stal se jediným císařem Římské říše. Vítězství v boji bylo připsáno Kristu, a Konstantin radikálně změnil náboženskou politiku říše ve prospěch dosud pronásledovaného křesťanství. Konstantinova změna náboženské politiky římské říše měla zásadní význam nejen pro křesťanství, ale i pro historii pozdní antiky a evropské civilizace. Poté v roce 313 vydal Edikt milánský, jímž ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše. V dalších letech své vlády Konstantin křesťanství všestranně podporoval a v roce 325 svolal do města Nikaia (dnešní město Iznik v Turecku) první ekumenický koncil.
Založené baziliky Císařem Konstantin I. v Římě
Další významné křesťanské chrámy, které nechal Konstantin I. postavit v Římské říši
Kostel Božího hrobu na místě Ježíšova hrobu poblíž Golgoty, chrám sv. Apoštolů v Konstantinopoli a chrám Narození Páně v Betlémě.
Konstantinovým dalším významným počinem bylo přemístění centra říše z Říma do Konstantinopole (dříve řeckého města Byzantion).
Podle křesťanské tradice papežství ustavil sám Ježíš Kristus, který řekl Petrovi: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou říši a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče od království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ (Matouš 16, 18-19).
Zpracoval: J. Boček