Aktuality

Evangelium: Matouš 15, 21 – 28
1. čtení: Izajáš 56, 1.6-7
2. čtení: Římanům 11, 1-2a.29-32

Milé sestry, milí bratři,

dnešní evangelium nám ukazuje Ježíše, který uzdravuje silou svého slova. Nemocnou dívku ani neviděl, nevzal ji za ruku, ale pouhým slovem „na dálku“ ji uzdravil.

Věřící člověk řekne „zázrak“, nevěřící „hloupost, něco takového není možné.“ A my věřící nemáme slova odpovědi, nemáme argumenty. Máme „jenom“ víru. A když nám navíc někdo řekne, že divy a zázraky jsou pohádky pro malé děti, zůstáváme většinou odzbrojeni. Kananejská žena nikoliv. Nekoukala napravo - nalevo, ale v pevné víře, že u Ježíše je pomoc, za ním volala. Volala tak, že učedníci se jí chtěli zbavit, jak jim bylo její volání nepříjemné.

Př 17, 27 Umění mlčet...
Jk 1, 26
Mt 12, 35nn

V poslední době často slýcháme, jak je doba zlá, lidi jsou zlí, co všechno musíme obětovat, jak trpíme, čeho jsme se museli vzdát... Přiznám se, že to  neposlouchám ráda, protože s tím tak docela nesouhlasím, i když uznávám, že žijeme ve zvláštní době, kdy mnohé naše dřívější povrchní jistoty vzaly za své, a my jsme tak (možná překvapeně) mohli zjistit, co všechno k životu nepotřebujeme – a bez čeho nám naopak jde žít jen těžce.

Určitě se vám stalo, že potkáte někoho, kdo jen a jen nadává, a vy máte pocit, že přece nemůžete říct: "To já se mám, díky Bohu, dobře!“, že by bylo záhodno přihodit taky trochu negace. Ale proč!?