Sestry a bratři, pokoj Vám.
Dnešní čtení evangelia se nese ve znamení, které bychom mohli popsat nebo nazvat jako důležité či osudové, případně rozhodující setkání.
Každý z nás má zkušenost s odloučením od blízké nebo nejbližší osoby. I novorozenec poznává tu, v tuto chvíli pro něj nejdůležitější osobu, svou matku. Ta je pro něj zárukou přežití, péče a lásky. A i později, když jsme již dospělí, známe ten smutek, stesk, když nejsme v blízkosti milované osoby. Mnohdy nás naplní pocit prázdnoty, až úzkosti. I když s ní na dálku komunikujeme, stejně nám chybí její blízkost. Chybí nám možnost se dotknout, cítit uklidňující fyzickou blízkost.
Člověk ve svém plném vnímání potřebuje zapojit všechny smysly. A plné vnímání nám zprostředkovává osobní setkání.
A i když jde o fyzické setkání, tak by tělo nemělo být tím prvotním o co jde.
Toto předchozí pojetí je vyvážené Ježíšovým důrazem na zdánlivý pravý opak :“Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“
Jak to tedy vnímat? Duchovní a tělesné není protikladem. Jan ve svém evangeliu vše vyvažuje – dává důraz jak na hmotnou stránku víry , viz. předchozí verše z minulé neděle – důraz na přijetí těla a krve Krista, kterým chce vyvážit a varovat před odklonem posluchačů od Ježíše a jeho oběti. Je nutné se vyvarovat vnímání duchovního světa jen jako nehmotného. Popřít vše tělesné, vnímané jako přízemní, jako vše co je od Hospodina a nevytváří duchovní svět. Vnímat víru jen jako duchovní záležitost vede k individualizování pojetí, přizpůsobení ji našim potřebám a představám. Toto pojetí ve svém dotažení do konce vede k tomu, že člověk získá přesvědčení o svém duchovnu, ve kterém vlastně Hospodina až tolik nepotřebuje – vždyť přece je mi vše tak jasné a já rozhodnu o tom, co je důležité. Odtělesnit víru, individualizovat jí a přizpůsobit vlastním potřebám vnímáme i dnes, možná v ještě větší míře – jako reakci na převážně materiální pojetí současnosti.
Jan nám však ukazuje, že Hospodin není jen „něco“ nad námi, nějaká teorie, ale je skutečný. Vždyť přijal hmotné tělo a v Ježíši Kristu se stal jedním z nás. Bible nám dává šanci, je zdrojem poznání Hospodinova plánu s námi, jeho lásky a péče o nás. Hospodin nám dává poznat svou bezprostřední blízkost v přijetí chleba a vína, dává nám zakusit prožitek své oběti ve svém Synu Ježíši Kristu.
Existuje však i opačné nebezpečí – postavit víru pouze na materiálním základě. Nejít do hloubky a ulpět na povrchu, vnímat jen vnější projevy, přijímat jen povrchní výklad víry. Toto nesprávné pojetí je možné najít i v církevním fundamentalismu, kdy se ulpívá na jednotlivostech a hrozí, že Ježíš přestane být vnímán nejen jako pravý Bůh, ale i jako pravý člověk. Zmizí ono propojení duchovního a tělesného, onen jedinečný osobní vztah s Kristem.
K plnému pochopení a přijetí je nutné si uvědomit, přijmout, že oba pohledy na sebe působí a ovlivňují se. I v reakcích apoštolů je patrné, že poznali a uvěřili – ne, že zvážili, domysleli a vybrali si, co se jim hodí. S Kristem je možné se setkat skrze víru a skrze toto setkání i plně přijmout Hospodinovu lásku. Amen
Dagmar Přibylová - NO Praha - Kobylisy
